O knize: 2015 / Oficiální historická věda je zvyklá prezentovat Annu Ioannovnu, mírně řečeno, jako ne nejvýraznější postavu ruské trůn 18. století. Částečně je to pravda – císařovna nebyla po staletí známá ani pro významné činy, ani pro charakterové vlastnosti. Deset let její vlády uplynulo pro Rusko pokojně. A kdyby nebylo Lažečnikovova slavného románu „Ledový dům“, který z našich současníků by si pamatoval, že taková královna existuje? Navíc, soudě podle příběhu vyprávěného spisovatelem, dámou s vyloženě nesladkým charakterem, která ze srandy málem zmrzla dva šašky na ledové svatební posteli. Je pravda, že všechny tyto myšlenky, stejně jako Lažečnikovova kniha, jsou docela vzdálené realitě. Téměř všechny její skutečné záležitosti byly ve stínu mýtů - boj o polské dědictví, první tažení na Krym, dobytí Sibiře, vznik domácí opery a baletu, císařský dvůr evropské úrovně, finanční blaho státní pokladny. A co je nejdůležitější, královna uměla milovat upřímně a vášnivě. A pod jeho vnějším zasněženým klidem zuřily takové ohně, že dokázaly rozpustit nejen led, ale i tvrzenou ocel.